Čas změn, zlata a převratu...  aneb doba covidová

10.03.2021

  Rok 2020/2021

Je to přesně rok, co vše začínalo. Je to přesně rok, kdy jsem v tento čas balila kufry a odjížděla po letech zcela vyčerpaná na moji zaslouženou dovolenou...

Vše se dělo velice spontánně a rychle. Po únorové nemoci, která si mě po roce plném zvratů a změn v mém životě vyžádala, jsem cítila volání, že nutně potřebuji odletět. Pryč od všeho a všech. Mé tělo vysílalo signály a já je vyslyšela.


POSLOUCHEJ SVÉ TĚLO, VŽDY TĚ SPRÁVNĚ POVEDE.


Jaká to "náhoda". Kamarádka z dětství mě pozvala k ní do Marocca. V té době už začínaly první zprávy o covidu, ale mě nic nezastavilo. Letěla jsem! Byla jsem za blázna, že odlétám... Zprávy už byly plné strachů a média řádně řádila! Ovšem realita třeba na letišti byla úplně jiná, než to, co jsme poslouchali ze zpráv. Kdo by tedy nebyl médii informován, nic by nepoznal. Na letišti ticho, klid. Nic z toho, co nám bylo ze zpráv předáváno. Tedy kromě příletových dotazníků... To byla vcelku formální maličkost.

Bylo mi tak krásně. Týden u oceánu. Slunce, relax, spousta poznání a zasloužený odpočinek.


"NÁHODY NEEXISTUJÍ! KDYŽ SE ROZHODNEŠ, ŽIVOT TI JDE OKAMŽITĚ NAPROTI."


Po příletu přišel šok...

Do dvou dnů se celé Česko uzavřelo. Můj přílet byl doslova za minutu dvanáct! Tělo se nemohlo vůbec vzpamatovat. V režimu vypnuto muselo reagovat na nepříjemnosti, které nás obklopily. Cítila jsem z lidí všechen ten strach, obavy a zoufalství. Po prvotním zaleknutí a strachu, který neminul asi nikoho z nás, jsem se na to šla podívala z jiného úhlu pohledu. Vzpamatovala jsem se, a tím odložila bolest zatuhlých zad. A to jediným, zato obrovským uvědoměním rázem ustoupila veškerá bolest z mého těla a odešla migréna z mojí hlavy. Říkám si "AHA, DOVOLENÁ POKRAČUJE... HURÁ, konečně je tu čas pro nás. Pro mě a moje děti!" 


Zasloužený čas

Marocco bylo takovou dovolenou před "dovolenou". Jak jsem posléze měla možnost pochopit. Poprvé po 17 letech podnikání jsem, pocítila jaké to je, když nemusím vydělávat peníze, ale mohu se naplno věnovat své rodině, dětem. Čas k nezaplacení! Velice, velice přínosný čas, kdy jsme já a děti byli konečně opravdově a naplno SPOLU. Zažili jsme to nejkrásnější jaro, o kterém se nám mohlo jenom zdát.


Dar nad dary

Tato doba pro nás byla darem. Čas spolu, v chaloupce uprostřed lesa. Nádherná vůně přírody, šumící potok, ve kterém jsme se myli, voda ze studánky, pro kterou jsme chodili a kterou jsme pili. Božský mír a klid.

Naše vztahy (já a děti) se mohly konečně upevňovat a posilovat. Dosycovali jsme se vším, co nám chybělo! Mazlení, dotek, přítomnost a společná nová poznání. K tomu nám prospíval báječný klid a pestrost všeho živého a opravdového, co nás denně od rána do večera obklopovalo. Bez lidí, internetu, TV a toho všudypřítomného zmatku a strachu.


ČÍM JSI OBKLOPEN TÍM SE TAKÉ STÁVÁŠ. JSI-LI OBKLOPEN KLIDEM, STÁVÁŠ SE KLIDEM.


Vůně života

Plynuli jsme den za dnem s překrásnou přírodou, která se nám měnila před očima. Každý den jsme byli svědky té nádherné pestrosti, živosti a proměn, která se nám nabízela. Probouzející se jaro po dlouhé zimě. Zažívali jsme ranní pozdravy se sluncem, objímání větru, hodinové pozorování mravenců a šneků. Topili jsme si v krbu. Houpali se v síti mezi stromy, pozorovali černé čápy a ropuchy... Každý den jsme měli přísun vitamínů a minerálů z čerstvě natrhaných darů přírody... Dýchali jsme čerstvý nebeský čistý VZDUCH a nasávali tu vůni opravdového láskyplného ŽIVOTA.



TY NEJVĚTŠÍ DARY NAJDEŠ TAM, KDE NIKDO NENÍ. NIKDO JINÝ NEŽ TY SÁM.



Nechybělo nám nic

Ano, dětem se stýskalo po kamarádech. Ale mně nechybělo nic!

CÍTILA JSEM SE V BEZPEČÍ TAM, KDE BY SE JINÍ BÁLI... BYLO MI DOBŘE TAM, KAM BY JINÍ NEJELI... ČERPALA JSEM Z MÁLA TAK MOC, MOC, MOC... K RADOSTI A SPOKOJENOSTI NÁM STAČIL JEN ČERSTVÝ VZDUCH, TICHO, SAMOTA A KLID.

V bezpečí lesa, všeho živého a života v něm. Bez roušek, bez omezení, bez lidí, beze strachu. Absolutně jsem odložila veškerý strach a šla jsem za hlasem svého srdce. Chaloupka si nás prostě v tento čas sama našla a byla tu pro nás. Možná za odměnu, možná jen tak... :)


Rok 2020 - rokem životních změn

Celý loňský rok nás vybízel k tomu začít přehodnocovat naše životy. Dal nám šanci postavit na první místo sebe, své rodiny a začít budovat a zkvalitňovat své vztahy. Doslova nám na zlatém podnose nabízel těžit ze situace, která nastala, a to co nejvíce pro sebe. Naším úkolem bylo nestěžovat si, nenadávat, ale pochopit, přijmout, začít tvořit a opravdově žít. Zbavovat se všeho, co nám již nesloužilo, a začít cítit své potřeby, vnímat své pocity a slyšet volání svého srdce. U někoho to mohlo být, že poprvé uslyšel svůj vnitřní hlas. U mě přibylo další budování vztahu, a to partnerského. Po dvou letech se v mém životě objevil muž...


KDYŽ DOPADNEME NA ÚPLNÉ ŽIVOTNÍ DNO, NEVÍME, KUDY KAM. MŮŽEME NAJEDNOU USLYŠET PROMLOUVAT SVŮJ VNITŘNÍ HLAS.



Srdce promlouvá

U mě to bylo jasné volání! To, co už jsem dlouho vnitřně cítila, se stalo skutečným! Po 20letech jsem ukončila práci v oboru, ve kterém jsem byla úspěšná, a ve kterém se mi dařilo. Kadeřnická činnost, jíž jsem toho času dala více, než jen své srdce, došla ke svému naplnění. Ve chvíli, kdy se i mému druhému salónu, který již byl o značné levely výš, začalo dařit, já řekla: "SBOHEM. MILOVALA JSEM TĚ, ALE JE NA ČASE JÍT DÁL"! Mé srdce si plesalo radostí, úlevou a štěstím. Byl to OBROVSKÝ ŽIVOTNÍ KROK! (Kolik jich ještě v životě udělám...?)


ČÍM SILNĚJŠÍ JE VÍRA V ŽIVOT, V SEBE. TÍM VĚTŠÍ A TEŽŠÍ ZKOUŽKY MUSÍME SLOŽIT. JE TO TAKOVÁ MATURITA ŽIVOTA.


Jsem blázen...

Byla jsem za blázna, před rodinou určitě. "Co bude dělat? Vždyť má dvě děti! Z čeho bude žít?" Jiní raději mlčeli a jen pozorovali, co to pro pánaboha (můžeme to vzít doslova) dělám. Nevím, co si kdo doopravdy myslel a myslí, a je mi to popravdě úplně jedno! Já konala jen to, co už jsem dlouhý čas cítila. V té době jsem při dětech, práci a rozvodu... intenzivně studovala taneční školu, absolvovala řadu seminářů, lektorských kurzů zaměřených na naše tělo i duši a intenzivně se věnovala osobnímu rozvoji. Volání z mého nitra bylo už tak silné, že jsem věděla, že musím jít dál.

NAPROSTO PŘESNĚ JSEM VĚDĚLA, CO DĚLÁM!


Taneční a terapeutické studio Srdce Anděla

Na konci příjemného a zážitkového léta s dětmi mi přišla informace z mého vnitřního světa. "Podívej se po prostorech". A ejhle, jak to bylo načasováno. Hned druhý inzerát byly přesně "moje" prostory pro moji novou pracovní cestu. Další nádherný DAR nad DARY v době covidové!


JAK POZNÁŠ, ŽE ROZHODNUTÍ JE SPRÁVNÉ? ZCELA JEDNODUŠE! VŠE PLYNE HLADCE, PŘICHÁZÍ ZA TEBOU SAMO A TY TO PROSTĚ CÍTÍŠ V TĚLE.


Nic jednoduchého, budovat další firmu, ale já věděla, že takhle to má nyní být, že takhle je to nynísprávné. Tělo padalo únavou a vyčerpáním, ale duše, DUŠE, ta si tancovala dnem i nocí.

PLNÍM SI SVŮJ SEN. TANEČNÍ A TERAPEUTICKÉ STUDIO... ANDĚLÉ a BOŽE DRAHÝ, DĚKUJI VÁM!!!


Blázinec "covidový" pokračuje..

Do čtrnácti dní od slavnostního otevření studia a krásné práce, která se za tak krátký čas v Srdci Anděla stihla uskutečnit (terapie, taneční hodiny...) se opět Česko zastavilo! Přijala jsem to, nehroutila se, rozdýchala to, roztancovala a rozpustila přes tělo. Vše je tak, jak má být a jak naše Zem potřebuje!


A tak se jde dál!

Plyneme, budujeme a utužujeme vztahy s dětmi "vesele" dál. Mnoho se nám toho mění a tahle velice psychicky a emočně náročná doba nám pomáhá k tomu, abychom posilovali dále to, na co dost dlouho nezbýval čas. Doba, jež nás vede ke smíření, klidu, vyrovnanosti, vytrvalosti, komunikaci a k okamžitému řešení problémů, které už se nedají šoupat pod koberec, ale musejí se vyřešit, vykomunikovat a pročistit. Stavíme nové pevné základy. Budujeme si kvalitnější životy. Stojí nás to spoustu síly, ale VÍRA NEVZDÁVAT TO JE S NÁMI.



VŠE, CO BUDUJEME, NÁS STOJÍ SÍLY, ALE STOJÍ TO ZA TO. VÍRA NÁS VEDE K NAŠEMU CÍLI. PEVNÉ ZÁKLADY SE JEN TAK NEROZPADNOU!



Nevyhneš se tomu, prostě v tom JSI!

Toho času táhnu tři nájemné. Nevydělávám. Sama nevím, jak to dávám, ale dávám! Asi to bude tou skromností, kterou jsme se za ty dva roky, co žijeme sami, naučili žít. A nebo je to i tím, že jsem se naučila tak plně věřit životu, a tím i sobě, že prostě nemám strach! Mám už tolik těžkého za sebou, že už mě nic jen tak nezlomí. 


Ale neboj se...

Plakat, křičet, vztekat se také dobře umím. Pláč je očistou naší duše a je nezbytným k rozpuštění naší bolesti. Skrze pláč rozpouštíme a čistíme naše emoce. Potlačená emoce je skrytá nemoc, pozor na to!

S každým dalším vyčerpáním a propadem cítím probouzející se sílu uvnitř sebe, která mě posouvá opět výš. Ukotvuje mě v sobě a utváří moji sebe-hodnotu. I když to tak v tu chvíli úplně nevypadá. A v tom je právě ta skrytá síla. Ve zranitelnosti, slabosti, pádu na úplné dno. V přiznání si, že už mi síly nestačí. V tom je ta největší síla. Dovolit si být zranitelnými!



VE ZRANITELNOSTI JE OBROVSKÁ SÍLA. SÍLA, KTERÁ NÁS VEDE KE SVĚTLU, A TÍM K SOBĚ SAMÝM. MY JSME SVĚTLEM, MY JSME SÍLOU, MY JSME ŽIVOTEM.


A tak to samozřejmě na mě také často dopadá. Tíha každodenních starostí a zodpovědnosti za sebe a moje dvě děti. Dříve jsem si myslela, že síla znamená: bojovat, nevzdávat se, nepolevovat... Když jsem ale pochopila a prozřela, obrovsky se mi ulevilo! Dnes už si dovolím dopadat až na úplné dno. Podívám se do tmy, ve které my ženy sílíme. Už se za to neobviňuji jako dřív. Přijímám tmu s pokorou a vidím v ní přicházející novou životní sílu. Vykoupu se ve smutku, lítosti, samotě a slzách, a poté vystupuji jako zcela nová, posílená, doslova ZÁŘÍCÍ BYTOST. Řeknu si "Mám ruce, nohy, dýchám, žiji, mám kde bydlet a co jíst... Děti jsou zdravé a krásné, co chci víc"?! Přijmu to, prodýchám a jdu vesele dál. Podívám se na to, co mě baví a naplňuje, a tím směrem se opět vydávám.


Klid v mém STUDIU, klid v SRDCI...

Ve studiu nacházím klid podobný, jako mi dával vloni na jaře les. A tak podzim a zima v mých nových prostorech byly prostě k nezaplacení! Čas sama se sebou, ticho a odpočinek, který jsem si vyčleňovala v době distanční výuky, kdy jsem naplno jela roli maminky, učitelky, kamarádky, kuchařky, uklízečky, pradleny a nevím, co ještě... Tanec, pohyb, zvuk a dech, jemuž jsem se mohla u mě ve studiu oddávat, byť jen ve zdánlivých chvilkách, byly pro mě chvíle a čas k nezaplacení. Mnoho tance, pohybu a nebo jen klid a přítomné bytí bez omezení sama se sebou. Probouzení, protahování a aktivace těla. Povznášející energie a radost v době dlouhé zimy, temna a smutku, který jsem tam venku intenzivně cítila a cítím. Zasloužené ticho, klid a samota.


A nyní po roce... Březen 2021

A tak nyní po téměř roce, kdy nás pomalu vítá jaro a my jsme si přáli se konečně a zplna nadechnout.. Je to tu nanovo. Ještě s tvrdšími omezeními a opatřeními!

Nyní je to na každém jednom z nás, jak se k tomu postavíme. Z jakého úhlu pohledu se na to podíváme.

PŘIJETÍ, NEBO BOJ? NENÁVIST, NEBO LÁSKA? UTRPENÍ, NEBO POCHOPENÍ?

Může se to zdát tvrdé a je to tvrdé, ale ne nic, co bychom neustáli a nezvládli! Jediné, co můžeme udělat, je přijetí. A jít ještě hlouběji a dál do našich srdcí.


TENHLE ČAS, ČAS ZLATA, JE TU PRO NÁS. POSOUVÁ NÁS, SÍLÍ, PŘIVÁDÍ NÁS HLOUBĚJI K SOBĚ.


Přestaňme se tedy stále hledat v tom vnějším lživém světě, nesledujme to neustálé a děsivé prostředí, nedávejme mu svoji vzácnou životní energii, nezaslouží si ji. Začněme tvořit lepší svět uvnitř každého jednoho z nás. Jedině tam nalezneme vytoužený klid, radost, štěstí, lásku a bezpečí.


                                  PŘESTAŇ BOJOVAT, TVOŘ KAŽDÝ DEN SVŮJ NOVÝ LEPŠÍ SVĚT.


Nyní Tě zvu...

POLOŽ SI OTÁZKY:

KDO SKUTEČNĚ JSI? CO JSI PŘIŠEL ZAŽÍT NA TUTO ZEM? ČÍM JSI PRO SEBE, A TÍM I PRO DRUHÉ, PŘÍNOSNÝ? CO UMÍŠ A V ČEM JSI DOOPRAVDY DOBRÝ? CO TĚ Z HLOUBKY TVÉHO SRDCE NAPLŇUJE A PŘI ČEM SE CÍTÍŠ ŠTASTNÝ? OMEZUJEŠ SE A BOJÍŠ SE NEBO TVOŘÍŠ SVŮJ LEPŠÍ A HODNOTNĚJŠÍ SVĚT? PŘIŠEL JSI NA TUTO ZEMI PŘEŽÍVAT, NEBO OPRAVDOVĚ ŽÍT???

Postav se NYNÍ čelem k sobě (klidně se postav před zrcadlo) a pohlédni PRAVDĚ do OČÍ. Přestaň si sám sobě lhát! Opravdu jsi šťastný tam, kde jsi, a s tím, co máš? Jsi pyšný na to, kým jsi? Víš, kdo jsi? Jsi takhle, jak nyní žiješ, doopravdy spokojený? Budeš si stále jen stěžovat a hledat výmluvy, nebo konečně vezmeš vlastní zodpovědnost do svých rukou a začneš si tvořit svůj nový plnohodnotný svět?!

Každý jeden z nás máme stále co zlepšovat! Každým dnem a každou vteřinou jsme tvůrci svého života. Rozhodujeme o dění a každém svém kroku. Vnitřně jsme svobodní a neomezení. Nikdo nám nemůže říkat, kam máme jít a co máme dělat. To víme jen my sami, co je pro nás v daný čas a okamžik tím nejlepším.

BUĎ TEDY SÁM SE SEBOU VE SVÉ PRAVDĚ. PRAVDĚ K SOBĚ. A TÍM SE DOSTÁVÁŠ DO SVÉ ŽIVOTNÍ SÍLY, KTEROU V SOBĚ PROBUDÍŠ A AKTIVUJEŠ. ŘIĎ SE SVÝMI POCITY A NECH SE VÉST SVÝM SRDCEM. NENECH SE NIČÍM A NIKÝM OMEZOVAT, NEMĚJ STRACH, NENÍ Z ČEHO. VĚŘ V SEBE, PROTOŽE POKUD JSI UVĚŘIL V SEBE, POCHOPIL JSI ŽIVOT.

TY JSI ŽIVOT, TY JSI PRAVDA, TY JSI LÁSKA. TY JSI TVŮRCE A NEDÍLNÁ SOUČÁST ŽIVOTA. TY MÁŠ VEŠKEROU MOC VE SVÝCH RUKÁCH. JSI SOUČÁSTÍ VŠEHO A VŠE JE SOUČÁSTÍ TEBE. JSME JEDNÍM. VĚŘ A NECH SE VÉST SVÝM RYTMEM. ZBAV SE STRACHU, JDI PŘESNĚ TAM, KAM TĚ TO VOLÁ. NÁSLEDUJ HLAS SVÉHO VOLÁNÍ. TAM, UVNITŘ SEBE NAJDEŠ ODPOVĚĎ NA KAŽDOU SVOJI OTÁZKU. KRÁČEJ PO CESTĚ, NEZASTAVUJ SE, NEOHLÍŽEJ SE, JEN SLYŠ SVŮJ VNITŘNÍ HLAS A DŮVĚŘUJ. DŮVĚŘUJ TOMU, KAM TĚ TVŮJ ŽIVOT VEDE.

JSEM TADY, ABYCH ŽIL A VĚŘIL, ŽE VŠE, CO KE MNĚ PŘICHÁZÍ, JE TÍM NEJSPRÁVNĚJŠÍM PRO MĚ, A TO V KAŽDÝ ČAS A OKAMŽIK. MŮŽE TO BOLET, DOKONCE TO BOLÍ, ALE JE TO TADY PRO MĚ, ABY MĚ TO SÍLILO A JÁ KONEČNĚ POZNAL, KÝM DOOPRAVDY JSEM.

 KDO JSEM JÁ.


Tato slova, citace a formulace vyházejí z mojí duše. Nikde nic nekopíruji. Předávám jen to, co je se mnou v souladu, co cítím a co žiji. Nemusíš souhlasit, to není záměrem, ale můžeš se inspirovat.

Jana Valerie